Německá letecká továrna Luftfahrzeug Gesellschaft mbH (LFG), která ještě před
1. světovou válkou přijala obchodní jméno Roland, aby se odlišila od jiných
výrobců letadel, v letech 1915 až 1917 navrhla a vyráběla pro německé vojenské
letectvo pozoruhodné letouny C.II Walfisch a stíhací letouny D.I, D.II, D.lla,
D.III, které se vyznačovaly zajímavými poloskořepinovými trupy pokročilé
konstrukce.
Dalším zajímavým stíhacím letounem továrny LFG byl stroj Roland D. VI, jehož
prototyp se objevil v říjnu roku 1917. Roland D.VI byl pozoruhodný jednak svým
trupem s tzv. klinkerovým obložením (Klinkerrumpf), stavěným podobně jako u
člunů, a dále, u verze Roland D. Vlb, také použitou pohonnou jednotkou, kterou
byl atypický motor Benz Bz.llla o výkonu 185 k. Variantu Roland D.Vla poháněl
motor Mercedes D.III o výkonu 160 k, přičemž obě verze se mírně odlišovaly ještě
v některých konstrukčních detailech. Během zkoušek prototypy Rolandu D. VI
vykázaly slušnou obratnost, příjemné letové vlastnosti a poměrně uspokojivé
výkony. Po úpravách prototypů byl oceňován také výborný výhled z kabiny. Typ byl
po vyhodnocení zkoušek schválen pro omezenou sériovou výrobu. Postupně bylo
objednáno celkem 350 strojů, z toho 150 letounů představovalo verzi
"OD,Yl.a. V srpnu 1918sloužilo na frontě 70 Rolandů D. VI, avšak u německých
letců zřejmě příliš oblíbené nebyly zejména kvůli nedostatečným výkonům ve
srovnání s jinými typy německými i spojeneckými, používanými v té době na
západní frontě. Význam typu Roland D. VI byl z hlediska bojové hodnoty i počtů
vyrobených letounů v podstatě zanedbatelný.
Snad jen velký nedostatek stíhacích letounů zapříčinil, že kompetentní
činitelé německého vojenského letectva dali souhlas k sériové výrobě průměrného
typu, který, když se poprvé objevil nad západní frontou, byl v podstatě již
zastaralý. Nicméně Roland D. VI představuje v mnoha ohledech zajímavý letoun z
období 1. světové války, jehož příjemné letové vlastnosti a velice dobrá
obratnost byly všeobecně hodnoceny kladně.
Obrázky modelu Octávio Mântua.
